Nedožitá sedmdesátka Sonnyho Halase
Ivo Dostál
Není náhodou, že zmiňovaná výroční výstava Miloslava Sonnyho Halase se uskuteční právě v Tišnově, protože Tišnov a vůbec Tišnovsko v jeho životě hrály velkou roli. Iniciační dětská i školní léta prožil v Drahoníně na Tišnovsku a jako milovník krás přírody a tramp miloval zdejší kraj pro jeho přírodní krásy, kulturu i historii. Tišnovákem se stal svou vlastní pílí, jak to výborně vystihl jeho životní kamarád a druh při jeho toulkách přírodou i životem Jan Lacina. Jeho láska k Tišnovu a Tišnovsku dokonce přerostla až do jeho všeobjímajícího rčení, že Tišnovsko nikde nezačíná a nikde nekončí, a v roce 2001 dokonce inicioval pokus o získání portugalských držav pro Tišnovsko.
Jsa zkušený heraldik (navrhl erby pro obce Měnín a Vracov) vytvořil i tišnovskou vlajku, která v jeho podání měla na bílém podkladu blankytně modrou čmouhu. Dokonale tak vystihl skutečnost, že na Tišnovsku je nebeský blankyt tak blízko, že stačí jen vztáhnout ruku či někde si lehnout na kopci a pít ho přímo z oblohy. S tišnovskou vlajkou nejenže putoval na svých toulkách po kraji, ale propagoval s ní toto město i v cizině, například ve Francii. Mimo vlajku známe také jeho návrhy etiket na Tišnovské zápalky, etikety na víno Tišnovské blankytné nebo na víno Tišnovské magorské.
V rukopise zatím zůstává jeho kniha receptů Tišnovecký chuťopis aneb Zdravá výživa dle Sonnyho, z níž pro potěchu ducha i praktického užití jich stačí pár citovat. Například recept na tvarůžky v jeho pojetí zní: „Tvarůžky, cukr a feferony zavřít, čekat. Bože díky.“ Nebo na výše zmíněné Tišnovské blankytné: „Jsou to všechna přírodní vína, která jsou rodáky (pozn. myšleno tišnovskými) považována za velmi dobrá, ať rostou kdekoliv. Je třeba je však plnit do speciálních láhví s patřičnou etiketou (pozn. Tišnovské blankytné) a dle barvy. Může to být i sekt.“ Někoho však třeba více zaujme recept na Tišnovského svatého čerta: „Silný destilát ze staženého bezového vína se doporučuje nechat při 75% alkoholu.“ A recept končí poznámkou: „Lépe hoří než chutná.“ Tyto i jiné recepty jistě zazní na některé z doprovodných akcí, které budou v rámci Sonnyho výstavy v Jamborově domě probíhat.
Sonnyho nedožité výročí a nedávno proběhlé výstavy grafických hudebních partitur v Lounech a v Brně, na nichž byl Sonny zastoupen například s Janem Steklíkem, Janem Zuziakem, Marianem Pallou a dalšími, inspirovaly koncertního mistra Národního divadla v Brně a známého hudebníka i z oblasti undergroundu Josefa Klíče, aby nejen nahrál jeho partitury, ale také zhudebnil několik jeho textů a podpořil spolu s A. Bartošem jejich vydání na CD Josef Klíč: Grafické partitury a texty Sonnyho Halase, jehož křest proběhne na letošním festivalu poezie a hudby Potulný dělník ve dnech 21.–22. října v Brně. Součástí CD je obsáhlý booklet s deseti příspěvky o Sonnym, v nichž se mimo jiné dozvíme o jeho vstupu do hudebního světa nebo o jeho skoro neznámých počinech v oblasti světa divadelního.
K osmému výročí Sonnyho úmrtí (24. listopadu 2008) se dále chystá výstava jiné části jeho díla v brněnské kavárně Švanda.
Možná by se mohlo zdát, že aktivit kolem tohoto umělce, který již řadu let není mezi námi, je až příliš. V dobách, kdy vládla strana (nebo pak později peníze), stál vždy svobodně mimo nosné proudy nejen umění, ale i života. Zemřel upozaděn takřka v bídě jako vpravdě prokletý básník a jeho životní peripetie jsou dnes známější než jeho tvorba. Ale jak je vidět, povědomost o ní se vynořuje a stává se stále více trvalou částí naší kultury. Dokonce se snad jednou dočká i své souhrnné výstavy, která ukáže Sonnyho svébytné a nelehce zařaditelné dílo v celé jeho rozmanitosti. Překvapení to bude rozhodně veliké, ale i to bývá osudem prokletých básníků.
Tip pro další čtení:
Ivo Dostál: Sonny Halas ve fotografiích přátel, KN 1/
Žádné komentáře:
Okomentovat