His Voice, časopis o jiné hudbě
Jan
Faix Josef Klíč: Grafické partitury a texty Sonnyho Halase
17. 11. 2016
Miroslav Sonny
Halas (1946 – 2008) byl proslulý multidisciplinární umělec a bohém působící
nejen na brněnské alternativní scéně. Jeho široký záběr vedl od všech možných
podob výtvarného umění včetně užitých přes literární tvorbu až ke scénickým
formám a filmu a jeho grafické partitury si již našly cestu do různých
výstavních prostor i do rukou různých hudebních interpretů. Že se jich chopil
také violoncellista Josef Klíč, rozkročený ve své kariéře mezi brněnským
ohniskem české alternativní či undergroundové scény a přepestrou mezinárodní
dráhou interpreta klasické a soudobé vážné hudby, je vlastně naprosto logické.
Výsledné CD je dalším pozoruhodným počinem nezávislého vydavatelství Ears &
Wind Records.
Na albu najdeme
interpretaci šesti grafických partitur, čtyřdílného cyklu Ecliptic
Constellations a samostatných kusů The Snow Case a Gramodesky. Úvod, intermezzo
a codu pak tvoří Klíčovy kompozice pracující se Sonnyho básnickými texty.
Většina Halasových partitur obsahuje poměrně komplikované struktury, více paralelních
průběhů, konkrétnější časovou i výrazovou organizaci. Poněkud odlišná je pouze
partitura Gramodesky, která parafrázuje předbarokní nekonečné kánony
v podobě několika kruhů vyplněných soustřednými notovými osnovami
s jednohlasými pohyby, i ta ovšem nabízí široké možnosti uchopení její
polyfoničnosti. Proto je poněkud škoda, že se do jinak velmi obsažného bookletu
vešly partitury pouze v obrázkových miniaturách nebo ve fragmentech, lépe
by hovořily samy za sebe z většího vyobrazení. Zvláště pokud
v bookletu není přítomen nějaký text odborněji či alespoň podrobněji
přibližující přístup a chápání partitur ze strany interpreta či samotného
autora. Čtyřiadvacetistránkový booklet je zde vedle fotografií a profilů
koncipován jako soubor textů spíše pamětnických až pábitelských než
analytických. Takže uši a lupu a fantazii k poslechu připravit.
Základní sound
desky tvoří většinou více partů violoncella nahraných přes sebe (postup v
Klíčových pracích častější), občas poněkud patetičtější zpěv či recitace a k
hlasu nebo k některému z violoncell připojený zvukově velmi šťavnatý
efekt, cosi jako delay snad s flangerem (?), který si ve většině skladeb
vytváří svou vlastní a velmi delikátně chemicky zvonivou vrstvu.
Z grafických partitur vycházejí velmi pestré hudební konstrukce. Je
v nich mnoho různě stavěných frází, tektonických pohybů i efektů
vycházejících z rozšířených technik hry na nástroj. Stylově se nacházíme
kdesi mezi poměrně volnou atonalitou, aleatorikou, některé party vykazují
minimalistickou periodičnost či evolučnost. Metrum zůstává často standardní a
je rytmicky poměrně výrazně vyjadřováno, což výslednému sdělení dodává i jisté
procento „rockovosti“. Klíčovy interpretace tak pracují s širokou škálou
výrazových prostředků moderní vážné hudby ovšem ve formátu přijatelnějším i pro
žánrově širší spektrum posluchačů.
Tři Klíčovy
autorské vstupy potom vyvažují atonalitu na albu spíše tonalitou či modalitou a
běžnějšími rytmickými ostináty, z čehož ve spojení s básněmi vzniká
artistně písňový formát se vztahem i k undergroundové estetice ve formě i
v hlasovém pojetí. A to vše si k sobě na této desce velice dobře a
neokázale sedlo. Její půlhodinová stopáž utíká jako voda, opakované poslechy si
na mně toto svěží dílo nemuselo nijak vynucovat. CD i společně s bookletem
je myslím velmi lákavá pobídka k dalšímu seznamování s tvorbou tohoto
svébytného umělce.
Žádné komentáře:
Okomentovat