10. ročník memoriálu Miloslava Sonnyho Halase

23. března 2019

Zpráva o průběhu jubilejního 10. Memoriálu Miloslava Sonnyho Halase

Již v nezvykle početně obsazeném autobuse z Tišnova do Drahonína bylo zřejmé, že 10. jubilejní ročník memoriálu bude důstojně oslaven. Nádherné počasí začínajícího jara v krásné krajině a věhlas Sonnyho přilákalo i řadu nových účastníků, kterým Sonnyho osoba či jeho pověst učarovala. Avizovaná bohatá náplň nás hnala neomylně nejkratší cestou necestou přes zbytky hradu Košíkov na samotu Štymberk, inspirující místo kde, jak víme, Sonny trávil své dětství a kde jsme už po desáté byli srdečně se všemi poctami udělovanými jen nejvzácnějším návštěvám uvítáni prof. Voráčem a jeho paní. Dobře bolo. Tišnovské nakladatelství SURSUM v osobách svých principálů Miroslava Klepáčka a Ivany Kurucové jako v dobách Krameriových doneslo na svých zádech ještě teplé (a to je neuvěřitelné, protože ještě 4 dny předtím probíhaly závěrečné korektury) nejnovější produkt. Byla to pro tuto příležitost načasovaná kniha Josefa Šamánka věnovaná Sonnymu, jeho přátelům a době v níž žil, nejen s krásným názvem BRANOU NEBES KU BLANKYTU odkazujícím na tišnovanství Sonnyho jeho atributy Brány nebes (Porta Coeli) a blankytu, a krásnou obálkou, ale i obsahem tak obecně i lidsky živým, že i čtenář, který Sonnyho či jeho dílo nezná, se od čtení těžko odpoutává. Navíc text je obohacen více než 60 fotografiemi, ostatně celý donesený náklad si účastnici ku spokojenosti nakladatelů rozebrali a někteří si vzali i více výtisků a to nejen pod silným dojmem působivého čtení ukázek od autora. Kniha bude v distribuci Kosmasu a tedy je ji možno získat u knihkupců.
  Nemenší zážitek pro tuto příležitost připravil ze svého bezedného archivu čerstvý laureát Ceny jihomoravského kraje 2018 za umělecký přínos Karel Slach, a to dokumentárním filmem zachycující atmosféru Sonnyho bytu a oslavu narozenin rok před jeho úmrtím. Dávný Sonnyho přítel, Karel Nečas, ač osobně nepřítomen, poskytl k této příležitosti důkaz toho, jak Vídeňané pochopili obchodní hodnotu Sonnyho a úspěšně prodávají jeho podobu po vídeňských trzích, a tak vlastně šíří sice anonymně jeho slávu po světě.  I předseda Společnosti přátel Sonnyho (SpS) Jan Lacina využil kulatého výročí k udělení Čestného blankytného uznání s pěti tišnovskými rorýsy v jeho vlastnoručním autorském provedení (což je pro lepší pochopení v našich poměrech obdoba nejvyššího státního vyznamenání tedy Řádu bílého lva) za zásluhy o šíření památky Sonnyho a jeho díla J. Voráčovi, K. Slachovi a I. Dostálovi. Všem účastníkům přidal z vlastních zdrojů i Tišnovské blankytné tedy originální etiketu na Sonnyho víno (Tišnovské blankytné dle Sonnyho receptu z jeho dosud nevydaného Tišnoveckého chuťopisu může být jakékoliv víno, které rodáci považují za velmi dobré ať pochází odkudkoliv, akorát musí být dle barvy plněno ručně do láhví opatřených patřičnou vinětou a může to být i sekt) s vlastnoručním věnovacím nápisem, kde mimo jiné upozorňuje na blankytnou umanutost Sonnyho. Na dovršení oslav jubilea obdrželi všichni absolventi 10. memoriálu Čestné uznání za zdolání cesty KU! blankytu v podobě geometrického sdělení -TUDY CESTA NEVEDE- inspirovaného přednáškou Jiřího Valocha O atributech a symbolech používaných v LANDartu z dílny Michala Kvapila. Pak následovala pieta u místa rozptylu Sonnyho popela se vzpomínkou Jana Laciny a jeho recitací neznámé básně tišnovského anonyma, které i pro poučení Vás, P.T. čtenářů, si dovolujeme níže ocitovat. A po opulentním štymberském občerstvení se účastníci odebrali údolím říčky Bobrůvky čili Loučky přes zdravě radioaktivní potok Hadůvka k závěru memoriálu do hospůdky Pod kapličkou ve Skryjích a završili tak před odjezdem krásný a důstojný jubilejní 10. ročník memoriálu. A na uvedených odkazech i Vy máte možnost být také účastníky a užít si také trochu jeho atmosféry:


kliknutím na foto zobrazíte další 

Zprávu za SpS podává Ivo Dostál

Báseň tišnovského anonyma,
              v opuštěném rorýsím hnízdě dne 23. 3. 2019 nalezl, opsal a přednesl Jan Lacina

                                           Blankytu není nikdy dost
                                           pijme ho pijme pro radost

                                           Bez blankytu se nedá žít 
                                           lijme ho do sebe i na pažit

                                          Blankytu jděme pořád vstříc
                                          a chytejme ho do čepic

                                          Vzpomeňme Sonnyho Halase 
                                          ten blankyt mazal i na prase

                                          I když ho hltal chlastal pil
                                          nikdy se z blankytu neopil

                                          Konej proto jak Mistr
                                          a budeš pořád bystr!





9.ročník memoriálu Miloslava Sonnyho Halase


Opožděná zpráva o průběhu 9. ročníku Memoriálu Miloslava Sonnyho Halase

 

První sobotu po prvním jarním dnu dne 24. 3. 2018 proběhl, jako upomínka na tradiční Sonnyho vítání jara zmíněný memoriál již po deváté. Počasí bylo docela příznivé, přesto účastníků nebylo tolik, co v předešlých ročnících. Z četných ozvěn víme, že někteří přes veškerou snahu nestihli vlak, někteří zase měli jiné povinnosti či byli po chřipce v rekonvalescenci a v neposlední řadě se jevila jako nepřekonatelnou i potřeba brzkého vstávání. I tak bylo potěšující, že se memoriálu zúčastnili opět noví lidé, což by potěšilo i Sonnyho.Vlastní průběh vykrystalizovaný již z předešlých ročníků působí a působil jako jedna z mála jistot, kterou v současnosti máme. Znamená to, že z Drahonína jsme prošli kolem domku, kde Sonny bydlel se svými rodiči v době své povinné školní docházky. Potom cestou mezi poli, loukami s výhledy do kraje kolem samoty Kopaniny, která určitě bývala kdysi alespoň tvrzí a dále lesem ke zřícenině hradu Košíkov.

Tam jsme se opět ujistili, že to, co je vidět přes údolí říčky Bobrůvky čili Loučky je opravdu Havlov. A dozvěděli jsme se další málo známé podrobnosti o ždárecké samotářce Anně Pammrové, jejíž domek by byl také na dohled, kdyby tomu nepřekážela protější lesnatá stráň. Informace byly přímo od pramene, tedy od odborníka mezi námi nejpovolanějšího Jana Laciny, takto předsedy našeho Spolku přátel Sonnyho a také předního člena Společnosti přátel Anny Pammrové. Nu a pak už nejkratší necestou dolů do náručí rodiny Voráčovy a přívětivé samoty Štymberk, kde Sonny trávil svá předškolní léta a kde navěky souzní s přírodou.

Atmosféra místa a pohoda hostitelů byla natolik milá, že čas plynul nejméně dvakrát rychleji a že byť pod přísným dohledem vyvěšeného draka Sonnyho ani nezbyl čas na tradiční odbornou část memoriálu. V pietní části memoriálu došlo na návrh našeho předsedy k drobné úpravě. Doposud dobře míněné prodlužování pietní minuty ticha jako vzpomínky na Sonnyho s každým memoriálem o jednu minutu více (jak to doposud bylo pravidlem) bylo opět vráceno zpět k původní minutě. Zaskočila nás totiž představa, že při 50. ročníku memoriálu by to dělalo již pietních 50 minut a to, jak jistě každý uzná, by se při vší úctě k Sonnymu nedalo důstojně dodržet. Ačkoliv připravené pohoštění hostitelů bylo počítáno pro dvojnásobný počet účastníků, harmonicky zcela a bez zábran zmizelo v žaludcích přítomných. Inu při michelinské kvalitě se tomu nedalo divit.

Putování celého memoriálu bylo také tradičně ukončeno ve Skryjích v hospůdce Pensionu pod kapličkou jako vždy specielně pro nás otevřenou (před zahájením sezony) díky laskavosti pana majitele a věhlasu Sonnyho. Ano i 9. ročník memoriálu byl vydařený.

Zprávu podává za Společnost přátel Sonnyho Ivo Dostál

kliknutím na foto zobrazíte celé fotoalbum

https://photos.app.goo.gl/TFEZGtPREwo1NFXQ2

revue Dno

Vychází 26. číslo revue  Dno, které má na přední i zadní obálce  Sonnyho obrazy, další jsou i v barevné obrazové příloze a černobílé ve stati Miloslav Sonny Halas s podtitulem "pár poznámek k jeho tvorbě na příkladu jeho pozdního díla"  (http://christiania.cz )




CD Partitury a smyčce

CD vyšlo péčí Josefa Czerese a sdružení ad Sensum Bonum (www.ad-sensum-bonum.cz) v rámci  projektu Grafické partitury a smyčce (4 výstavy spojené s koncerty),  jehož součástí je i  nahrávka Sonnyho partitury The Snow Case v podání Josefa Klíče (jak ji známe také z CD Josef Klíč a Sonny Halas z vydavatelství Ears and Wind Records, 2016), ale i v podání  skupiny Colophony (Jon Rose, Richard Baret, Meinrad Kneer) z roku 2014, takže máme unikátní možnost srovnání dvou verzí náhrávek téže partitury v podání a pochopení špičkových  muzikantů 

 




8.ročník memoriálu Miloslava Sonnyho Halase

dne 2.4.2017

Že Sonnyho košatá osobnost i jeho dílo stále přitahují , svědčí i zatím největší počet účastníků v historii memoriálu včetně několika odborníků Moravské galerie. Možná k tomu přispělo i předem avizované krásné jarní počasí, takže autobus z Tišnova do Drahonína byl uspokojivě naplněn. Po vystoupení v Drahoníně nás přivítalo slunné , i když po ránu chladné počasí. To ale bylo zmírněno pro nás specielně otevřeným místním hostincem s přívětivou paní hostinskou V. Čadílkovou, ovšem jak jinak, také ctitelkou Sonnyho a jeho díla A přivítal nás tam i Sonny, alespoň svým obrazem, zdobícím jednu z místností hostince. Po nezbytném zahřátí jsme se za vedení předsedy Společnosti přátel Sonnyho Jana Laciny vydali jarní krajinou Vysočiny s četnými výhledy k cíli naší cesty na samotu Štymberk, kde Sonny jako dítě vyrůstal. Rozehřáti cestou, potěšeni prvními jarními květy jsme neomylně došli ke zbytkům zříceniny hradu Košikov ze 14. století. Tam se v rámci vlastivědných a přírodovědných informací objevila i láhev Staré myslivecké, zřejmě jako vzpomínka na znamenitou akci Sonnyho a jeho přátel z roku 2003, která jistě stojí za připomenutí:


















A z Košíkova se už bezmála volným pádem scházelo k přívětivé samotě manželů Voráčových Štymberk, tedy k místu, kde Sonny jako dítě nejen vyrostl, ale kde také jeho prach po ukončení Sonnyho pozemské pouti zarostl. Následovalo srdečné přivítaní hostitelů i s produkty nejen místního hospodářství. A aby nám Sonny nescházel, vyvolali jsme alespoň Draka Sonnyho, druhdy to dar od Sonnyho polských přátel z 1. Memoriálu, který tam od té doby trvale přebývá. Rovněž jsme uctili pietní místo Sonnyho rozptylu označené pamětní tabulkou krátkým usebráním a i novou básní tišnovského anonyma. Navíc místo a jeho nejbližší okolí úspěšně ohledal s virgulí Peter Stuchlík pro případné odkrytí skrytého pramene. Čas v družném hovoru starých i nových účastníků rychle ubíhal a bylo nám milo. O hlavní programovou náplň se postaral Karel Slach, jako již ostatně mnohokrát, který ze svého nepřeberného archivu vydoloval záznamy dalších hovorů se Sonnym, tentokrát z roku 2007, tedy z období jednoho roku před jeho úmrtím. A jelikož všem účastníkům na zdravém vzduchu a z přemíry zážitků vytrávilo, rádi jsme přijali tentokrát v režii P. Stuchlíka pozvání k obědu na jeho proslulou kapustnicu, specialitu, kterou si kolikrát se Sonnym připravovali. A to byla opravdu báseň. Po následující siestě jsme se pak vydali jarní přírodou údolím říčky Loučky, též Bobrůvka zvané, do Skryjí, kde jsme v hostinci Pod kapličkou, laskavě otevřeném mimořádně před sezónou jen kvůli nám, důstojně zakončili další krásný memoriál, ze kterého zprávu podává Ivo Dostál

kliknutím na foto zobrazíte celé fotoalbum


foto Ivo Dostál

foto Pátek

foto Kvapilovi